Jak jde dnešní služba:

Kupovala jsem ji minulý týden…

Tahle je na začátek velmi dobrá.

Workshop Temná komora v Divadle Minor doporučuje 10 Vítů z 10. Určeno pro děti 8-13, bez doprovodu, výtvory si odnesete. Malá skupina, introvert netrpěl.

Já čtu všechno, co napíše, tohle jsem nějak odkládala a teď se mi to hrozně hodí, ve světě Klempířů a dalších nestydatých kuních ksichtů.

Ehm. Nechcete mi s tím někdo přijít pomoct? Ještě jsem se speciálně ptala a pán říkal, že to není zas tak velký.
Café Neustadt, kdybyste potřebovali někdy.

Vít je na workshopu, já přes ulici v kavárně s Velrybou. A kafem. A snídaní.
Všichni spokojený.

První zmrzlinu vyhrál sorbet “pečený ananas - skořice” a nebyla to vůbec špatná volba. 🍦

Konečně ten den, kdy můžu chodit volně bosá z bytu na zahradu, kontrolovat kytky, pít kafe na zápraží.
On už jeden takovej byl, ale to jsem byla v práci.
Tuhle náladu bych si potřebovala zavařovat, abych jí měla zásoby na zimu.
#happy

Vánoční večírek pošuků. Jedu lehce navátá taxíkem domů a objednávám inkousty jako boháč. Měla jsem koktejl s libečkem.

Všechno je v pořádku, všude je láska.

No právě. Mně strašně rozčiluje to vyjadřování, ta obludná řečová manýra jak ze sjezdu komunistické strany… a pak taky troufalost. Vůbec bych nebyla schopná s takovým člověkem vést třeba rozhovor, v půlce bych odešla a cestou mu jednu liskla.
Ale vyhýbání není řešení, já vim.

Já to taky vůbec nedávám, a to si pamatuju podobný hrůzy z předchozí babišovy vlády…

“… takže jak jsem řekl, nejlepší je to prostě přejít a prosit nebesa, ať se nad presbytariány i pohany slitují, protože potrhlí jsme jaksi všichni a potřebujeme nutně spravit hlavu.”
🐋

Ten zvičinskej.

Byla reportáž v Událostech o tom třebihošťském pokladu, pusť si ze záznamu.

Moje rodná ves v hlavním zpravodajství. Tak já si tam v lesích hraju celé dětství a poklad jsem nenašla 😁

Ale zas dají blízko, aby mi bylo teplo. To je geniální scéna (a to já neříkám jen tak).

Já se budu hlavně koukat, jak mi hoří barák.

Vzhledem k dnešní náladě to bude Hoří, má panenko.

Vyhodila jsem tašky plný tašek a nechala si jen jednu tašku plnou tašek. 💪

Jsem se lehce rozepsala.

😁👍

Jdu do divadla na Váňu. Doufám, že hra zodpoví všechny palčivé otázky.

Týjo, pro mě jsou sluchátka základní coping mechanism, strašně mě to zklidňuje a odpojuje, občas je nosím i doma, když jsem přehlcená a potřebuju se srovnat.

“Akademik, dobroser, opuštěný, a umí se proměnit ve zrůdu. Kdo by ho neměl rád!”
😁

Za protihlukovou stěnou.

To by se mi líbilo, to mě nikdy nenapadlo.