Maminka mi řekla, ať nestárnu, že stáří stojí za prd. A kdo jsem já, abych se dohadovala s maminkou...? 🤷😁😉

Stejní lidé, stejné místo... Šestnáct let rozdíl. 😊

Kolega, kterého jsem doposud považovala za vcelku lucidního, mi s vážnou tváří oznámil, že chemtrails jsou skutečné a je díky nim korigována světová populace, aby se lidé nepřemnožili. Z posledních sil jsem mu poradila, ať se preventivně stříká octem a pak mi vytekl mozek nosem.

Miško, až bude zralejší. Mám ji teprve týden a je to ještě děcko. Ale pokud bude v pohodě, ráda se podělím.

Poslední šance pro kombuchu. Koupená z marketu mi vždy zplesnivěla, tak jsem to vzdala. Ale kolegyně mi přinesla svou, doma pěstovanou houbu a konečně to, zdá se, funguje. 🥴😊

Jasně, Rudo. 😉

Krásná a elegantní jako obvykle. 😍👌

Jsi neskutečně šmrncovní. 😍👌

Hele nevím. Možná by se to tak dalo zneužít, ale mně to přišlo celkem vtipný.

Tohle jsem našla na X. Jak jste na tom?
Pražské povstání, těší mě... 😏

2. Já sežeru všechno, když v tom není kopr.

😂

Tak to napiš. Tádydádydá!!! 😉

S myčkou tuhle zkušenost nemám. Moje Boženka jede dle standardních časových jednotek. 😁

Pračkominuta, eventuálně sušičkominuta a běžná minuta jsou diametrálně odlišné veličiny.

Zahrádečka jako dlaň...
Rozhodla jsem se pěstovat si microgreens. Je to živý, zelený, mám to doma skoro týden a ještě jsem to nezahubila. Myslím, že mi můžete důvěrně říkat Mičurine... 😏

Já vždycky zapomínám přeřídit hodiny v autě. A když si na to konečně vzpomenu, za měsíc se zase změní čas...

To jsem já 😁

Děkuji, Bohdane. Jsem stále zde, jen mlčím, když nemám co říct... 😉

Nemocný, vymknutý je dnešní svět
Cítím, že přestávám mu rozumět
Slušnost je slabostí
Vraždit je cool
Lůzou pak veleben je hlupák
A každý nadutý, uřvaný vůl

Jen kvůli ní ráno zvládnu vstát z postele
Její smích barvami šeď zaplaší
Kouzelné chvíle, nesměle veselé
Na chvíli smutek můj rozpráší
I bez tebe, lásko, svět se dál točí
Ač pořád mi chybíš a nemůžu spát
A slzy mi občas zaplaví oči
Je čas druhou šanci teď životu dát...

Den za dnem splývá mi v odstínech šedi
Uvnitř mé duše jen ticho a zmar
Nesnesu pohledy těch, kteří vědí
Žes zemřel a mě tady zanechal
Jediné, co mě teď s životem pojí
Jsou dětské oči a blonďaté vlásky
Dýchám jen pro ni a trochu se bojím
Jestli jí zvládnu dát za dva dost lásky
⬇️

Bylo mi velkým potěšením... 😊

Je toho tolik
Co toužím ti říct
Co měla jsem udělat jinak
Co víc...
Čas se mi krátí
A mám trochu strach
Slábnu a ztrácím se
V myšlenkách
Na to co bylo
A mohlo by být
Do srdce vkrádá se
Podivný klid
Cítím, že blížím se
Ke konci sil
A vše co chci je
Abys mi odpustil...

Doufám, že se té chvíle oba dožijeme... 😏

Jeden z mých nejoblíbenějších autorů @bohdandlouhy.bsky.social mě požádal o drobný příspěvek do jeho nové knihy. A tak jsem dostala šanci zlehka otisknout svou stopu, vlastně dvě stopy, do světa literatury. Jsem za tuto příležitost velmi vděčná a mám ohromnou radost. 😊 A teď nerušte, jdu číst. 😉😁

Skrz zavřená víčka
Vidíme do dáli
A slepí jsme na blízko
S očima dokořán
Občas se divíme
Kam jsme se dostali
Vyrostli, zestárli
Zmoudřeli?
Dozráli?
Kdo ví?
Zkoumat to nehodlám...

A jsme zase o kousek dál... Tedy výš... 😊

Píšu ti psaní
Pošlu ho po větru
On bude vědět
Tvou novou adresu
Že stále mi scházíš
Ale už to líp unesu
Už nezírám do stropu
Až do svítání...

A co tak běžně potřebují vaše děti...? 😂